Vítejte v roce 2030
Nic nevlastním, nemám soukromí a život nikdy nebyl lepší.
Tento blog byl napsán před výročním zasedáním světových rad pro budoucnost Světového ekonomického fóra.
Ida Auken je mladá globální vůdkyně a členka Globální rady pro budoucnost měst a urbanizace Světového ekonomického fóra,
Tady je její pohled a vizualice roku 2030 :
Vítejte v roce 2030.
Vítejte v mém městě – nebo bych měla říci „našem městě“.
Nic nevlastním.
Nevlastním auto.
Nevlastním dům.
Nevlastním žádné spotřebiče ani žádné oblečení.
Může se vám to zdát divné, ale pro nás v tomto městě to dává dokonalý smysl. Vše, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou. Máme přístup k dopravě, ubytování, jídlu a všem věcem, které v každodenním životě potřebujeme. Jedna po druhé se všechny tyto věci staly zdarma, takže nakonec nedávalo smysl, abychom toho moc vlastnili.
První komunikace se stala digitalizovanou a zdarma pro všechny. Když se pak čistá energie uvolnila, věci se daly rychle do pohybu. Cena dopravy dramaticky klesla. Už pro nás nemělo smysl vlastnit auta, protože na delší cesty jsme si během pár minut mohli přivolat vozidlo bez řidiče nebo létající auto. Začali jsme se přepravovat mnohem organizovaněji a koordinovaněji, když se veřejná doprava stala jednodušší, rychlejší a pohodlnější než autem. Teď se mi nechce věřit, že jsme přijali zácpy a dopravní zácpy, nemluvě o znečištění ovzduší ze spalovacích motorů. co jsme si mysleli?
Někdy používám kolo, když jedu za svými přáteli. Cvičení a jízda mě baví. Trochu to přiměje duši, aby se na cestu přidala. Je zvláštní, jak se zdá, že některé věci nikdy neztrácejí své vzrušení: chůze, jízda na kole, vaření, kreslení a pěstování rostlin. Dává to dokonalý smysl a připomíná nám, jak naše kultura vznikla z blízkého vztahu k přírodě.
V našem městě neplatíme žádné nájemné, protože naše volné prostory využívá někdo jiný, kdykoli je nepotřebujeme. Můj obývací pokoj se používá pro obchodní jednání, když tam nejsem.
Jednou za čas si vyberu vaření pro sebe. Je to snadné – potřebné kuchyňské vybavení je doručeno ke dveřím během několika minut. Od té doby, co se doprava stala zdarma, jsme přestali mít všechny ty věci nacpané do našeho domova. Proč držet výrobník těstovin a krepovar nacpaný v našich skříních? Můžeme si je objednat, když je potřebujeme.
To také usnadnilo průlom v oběhovém hospodářství. Když se produkty mění ve služby, nikdo nemá zájem o věci s krátkou životností. Vše je navrženo s ohledem na odolnost, opravitelnost a recyklovatelnost. Materiály proudí v naší ekonomice rychleji a lze je docela snadno přeměnit na nové produkty. Problémy životního prostředí se zdají být vzdálené, protože používáme pouze čistou energii a čisté výrobní metody. Vzduch je čistý, voda je čistá a nikdo by se neodvážil dotknout se chráněných oblastí přírody, protože představují takovou hodnotu pro naše blaho. Ve městech máme všude dostatek zeleně a rostlin a stromů. Stále nechápu, proč jsme v minulosti všechna volná místa ve městě zaplňovali betonem.
Nakupování? Opravdu si nepamatuji, co to je. Pro většinu z nás se to změnilo ve výběr věcí k použití.
Někdy mě to baví a někdy chci, aby to algoritmus udělal za mě. Zná můj vkus lépe než já.
Když AI a roboti převzali tolik naší práce, najednou jsme měli čas se dobře najíst, dobře spát a trávit čas s ostatními lidmi. Koncept špičky už nedává smysl, protože práci, kterou děláme, můžeme dělat kdykoli. Už fakt nevím, jestli bych to nazval prací. Je to spíše čas myšlení, čas tvorby a čas vývoje.
,
Na chvíli se vše změnilo v zábavu a lidé se nechtěli trápit složitými záležitostmi. Teprve na poslední chvíli jsme zjistili, jak všechny tyto nové technologie využít k lepším účelům, než je jen zabíjení času.
Největší starost mi dělají všichni lidé, kteří nežijí v našem městě. Ty, které jsme ztratili na cestě. Ti, kteří se rozhodli, že se toho stalo příliš mnoho, všechna tato technologie. Ti, kteří se cítili zastaralí a zbyteční, když roboti a umělá inteligence převzali velkou část naší práce. Ti, kteří se naštvali na politický systém a obrátili se proti němu. Mimo město žijí jiným způsobem života. Někteří vytvořili malé samozásobovací komunity. Jiní zůstali jen v prázdných a opuštěných domech v malých vesnicích z 19. století.
Jednou za čas mě naštve, že nemám žádné skutečné soukromí. Nikam nemůžu jít a nebýt registrován. Vím, že někde je zaznamenáno vše, co dělám, myslím a o čem sním. Jen doufám, že to nikdo nepoužije proti mně.
Celkově vzato je to dobrý život. Mnohem lepší než cesta, na které jsme byli, kde se tak jasně ukázalo, že nemůžeme pokračovat ve stejném modelu růstu. Staly se nám všechny tyto hrozné věci: nemoci životního stylu, změna klimatu, uprchlická krize, zhoršování životního prostředí, zcela přetížená města, znečištění vody, znečištění ovzduší, sociální nepokoje a nezaměstnanost. Ztratili jsme příliš mnoho lidí, než jsme si uvědomili, že můžeme dělat věci jinak.
Tohle je život v roce 2030 podle členky WEF – Světového ekonomického fóra Idy Auken. Je to život v digitálním koncetráku – SMART CITY, kde bude monitorován každý pohyb. Lidé nebudou mít žádné soukromí , nebudou nic vlastnit a budou podle těchto idiotů šťastni. Smart Cities – chytrá města už jsou víc než jen realita, děje se to už teď kolem nás. Elektrická auta, sdílené elektro koloběžky a kola. Umělá inteligence už zaznamenává každý náš pohyb. Včetně polohovacích služeb v našem telefonu. Je to všude kolem nás, plno lidí si to skrz svoje pohodlí ale neuvědomuje. Proto chtějí aby lidé měli elektrická auta, protože ty mohou monitorovat a napojit je na internet věcí – internet of things (iot). S tím souvisí výstavba věží 5G. Jak píše Ida v jejím článku WEF , tak bude komunita lidí, která tohle všechno odmítne a bude žít mimo tohle digitální vězení. Skromně, bez všeho na, co jsme ve 21. století nejspíš zvyklí. Protože ten, kdo se bude bránit systému, který chystají, bude i vyloučen z jejich celkového sociálního systému, tudíž nebude mít ani žádná práva a nároky na jakoukoliv pomoc systému. Kdo nepůjde s nimi, půjde proti nim. A to lidi přiměje založit svoje komunity s lidmi, co jsou nastaveni stejně. Bez digitálního otroctví. A takoví lidé vyhrají. Nebudou otroky jejich digitálního koncetráku, nebudou sledováni. Vyhrajou nejen nad systémem ale i nad svým svědomím a duší.
Naty a Péťa
